Kdy je člověk na dně?

... aneb malé zamyšlení nad otázkou, na kterou není jednoduchá odpověď. Asi každý zná ten pocit, že se cítí unavený. Nemyslím fyzicky. Tak unavený, až si povzdychne „Jsem na dně“. Rád o věcech přemýšlím a proto jsem si položil na první pohled jednoduchou otázku: “KDY JE ČLOVĚK OPRAVDU NA DNĚ?” Odpověď zatím nenalézám. A čím víc nad tím přemýšlím, tím víc otázek naopak přichází...

internet

 Zkuste se nad tím zamyslet spolu se mnou. Tak třeba... při příležitosti narozenin, svátků a jubileí našim blízkým přejeme “hlavně to zdraví!” Odpověď se tedy zdá být nasnadě. Člověk je na dně, když není zdravý. Jenže... to není tak jednoduché. Teď se provokativně zeptám - k čemu vlastně je „být zdravý“, když člověk není šťastný? Když nemá ze života potěšení? A tak bychom mohli pokračovat dál a dál.

Co když člověk...

... nemá nebo ztratil životní cíl?

... nemá žádné sny a plány?

... nemá přátele?

... přijde o kariéru a nakonec i o práci?

... musel už prodat veškerý svůj majetek?

... nemá žádné peníze?

... má dluhy?

... přijde o vlastní bydlení?

... udělá chybu a společnost jej morálně odsoudí?

... přijde o svoji hrdost?

... už ztratil naději, že se to někdy zlepší?

 Takových otázek bychom mohli položit ještě desítky, možná stovky. Záměrně z této úvahy vynechávám duchovní rozměr, protože to by bylo na samostatnou kapitolu a konce bychom se zřejmě nedobrali. A tak už jen jednu otázku. Když člověk ztratil všechno z výše uvedeného... tehdy už je na dně?

 Já osobně zřejmě stále na dně nejsem. Nevzdávám se a bojuji. Zatím pořád se mi ještě líbí, jak ráno zpívají ptáci; potěší a nabíjí mne podvečerní vlahý vánek; ještě stále se dokážu zastavit a pokochat se krásou horské bystřiny... i když to moje problémy nevyřeší, na chleba nevydělá a nájem za mne nezaplatí. Vždycky přeci může být hůř. A nebo spíš, může být ještě hůř? Tak či tak, „být na dně“ má jednu nespornou výhodu. Ode dna se dá odrazit a od té chvíle může být už jenom líp. Kéž bych už tedy byl alespoň na dně...

Mějte se, jak si zasloužíte. A když už není líp, tak alespoň ať není hůř...