Radek Šoltys

Špatně placená práce vs. 'parazit' nezaměstnaný

1. 05. 2014 7:07:07
... aneb argumenty, které často slyšet ani nechceme. Velký zájem o můj předchozí článek nazvaný “Zaměstnanec vs. ‘parazit’ živnostník” mne nejen potěšil, ale přivedl rovněž na myšlenku zpracovat téma ještě kontroverznější. Zamyšlení nad možnostmi nezaměstnaného člověka a rozdílem mezi špatně placenou prací a skutečností „být nezaměstnaný“. A dnešní Svátek práce je pro to více než vhodnou příležitostí.
ilustrační foto
ilustrační fotointernet

Možná se mnou nebudete souhlasit ve spoustě věcí. Ale asi se shodneme na tom, že přijít o práci není v dnešní době nic příjemného. Pro nikoho. A platí to i pro vysokoškolsky vzdělaného člověka s dlouholetou praxí v oblasti marketingu; ovládajícího češtinu, angličtinu a němčinu; který se postupem času vypracoval na různé a poměrně vysoké manažerské pozice ve státní správě, v neziskových organizacích i privátní sféře. Jo, někdy stačí jedna hloupá chyba a můžete přijít nejen o práci, ale prakticky o všechno, co jste dlouhá leta budovali. (To je už ale námět na samostatný článek).

Zkrátka, dostali jste od zaměstnavatele výpověď. A pokud nemáte tu smůlu, že jste byli ve zkušební době (a nebo měli kontrakt dobu určitou), máte obvykle dvouměsíční výpovědní dobu. Během ní si můžete nové zaměstnání hledat. Ale upřímně, šance najít něco odpovídajícího vašim znalostem a zkušenostem, během této krátké doby, je poměrně malá. Zaměstnavatel by Vám měl sice vyjít vstříc. Ale kolikrát jste vůbec rádi, když Vám umožní přijít o něco později nebo odejít dřív z práce, když jdete na nějaký pohovor. Právě proto, že zanedlouho odejdete, musí Vás ještě vytěžit do poslední chvíle; musíte zaučit svého nástupce a podobě. A tak na pohovory obětujete svoje náhradní volno, nebo zbylou dovolenou. Po skončení pracovního poměru, nejdéle však poté co vám dojdou peníze z poslední výplaty, zřejmě zamíříte na Úřad práce. V bláhové naději, že Vám tady snad někdo pomůže. Chyba lávky. Návštěva tohoto ústavu je - zejména pro člověka, který byl zvyklý celý život intenzivně pracovat - docela potupná. Přitom je to instituce, která je tu právě od toho, aby Vám v tíživé životní situaci pomohla a kterou jste si, až dosud, ze svých daní platili. Další šok Vás čeká hned vzápětí, když do ruky dostanete „Rozhodnutí“, kterým je Vám přiznána podpora v nezaměstnanosti... Procentní sazba podpory v nezaměstnanosti činí první dva měsíce 65%, další dva měsíce 50% a po zbývající podpůrčí dobu 45% vašeho předchozího průměrného měsíčního čistého výdělku. Maximálně však 14.281,- Kč / měsíc. (To jsme to dopracovali! Jako manažer jsem jen na daních a odvodech na zdravotním a sociálním pojištění měsíčně odváděl víc!) A to ještě na tu almužnu máte nárok nejdéle na pět měsíců! (Pak si třeba bydlete v kanálu a umřete hlady, to už není jejich věc... hlavně neotravujte). „Pět měsíců? To je v klidu, tak dlouho práci hledat nemůžu“, řeknete si... jenže narovinu, i to se může stát.

A jste nezaměstnaní. Buď si tento nový stav zapíšete do svého životopisu rovnou - čímž vaše šance na trhu práce rapidně klesnou. Nebo se snažíte ještě nějakou dobu ‚lehce fabulovat.‘ Na oblíbený dotaz potenciálních zaměstnavatelů odpovídáte na pohovorech něco ve stylu: „právě si dávám pauzu; odpočívám po náročném projektu; odešel jsem protože jsem chtěl chvíli cestovati; hledám novou výzvu; atp. Je to ale úplně jedno, dříve nebo později se na to stejně přijde. Na společenském žebříčku jste právě významně klesli, stejně jako vaše sebedůvěra. Ale stále se snažíte, seč můžete. Práci hledáte prostřednictvím svých známých, odpovídáte na inzeráty, voláte do personálních agentur, píšete motivační dopisy jak diví. Výsledek? Z dvaceti odpovědí se v 9 případech potenciální zaměstnavatel ani neobtěžuje zareagovat. Proč taky, když na asistentskou pozici mu zareaguje i více než 200 uchazečů. Na pozici ve středním managementu pak mají požadavky na ‘střihouny‘ do 30 let, s jednou nebo ještě lépe dvěma vysokými školami, alespoň desetiletou praxí přesně v tom daném oboru, dvěma a více cizími jazyky alespoň na úrovni rodilého mluvčího, ne-li lepší... prostě i Superman by jim byl málo. Přesto jim přijde minimálně 35 životopisů. (A proč by vůbec měli reagovat? Třeba jen proto, že jsme si s tou žádostí dali práci a odpovědět je základní slušnost). Když už se ozvou, tak v 6 případech je odpověď ve stylu „nepostoupili do dalšího kola“ nebo „dali jsme přednost jinému kandidátovi“. Zpětnou vazbu, tedy v čem jste konkrétně nevyhovovali, nebo proč dali přednost jinému, vůbec nečekejte. V dalších čtyřech případech hledali někoho více ‚juniorního‘ = přeloženo: jste pro ně příliš staří nebo překvalifikovaní a nemohou nebo nechtějí vám nabídnout odpovídající plat. A ve dvou zbývajících Vás možná pozvou na osobní pohovor (který samozřejmě ještě vůbec nic negarantuje). A tak to jde dál a dál.

Když už tu smůlu prolomíte a práci si najdete, jste tři měsíce ve zkušební době... a tedy kdykoliv na odstřel. Ale už máte práci a alespoň nějaký příjem. Pokud jste i po pěti měsících neuspěli, tak je určitě něco špatně. V očích okolí jste v lepším případě moc nároční. V horším případě už "zneužíváte dávky"; "nechce se Vám makat" a jste jako ti naši etničtí a nepřizpůsobiví spoluobčané. Prostě 'tvor parazitující na společnosti', že? A vy byste přitom už rádi vzali i JAKOUKOLIV práci. Hlavně ať nesedíte doma, kde vám to už leze na mozek. Zkoušíte i supermarket, prodejnu rychlého občerstvení, ale opět většinou neuspějete ... protože jste pro ně překvalifikovaní a za pár měsíců byste jim utekli. Podporu v nezaměstnanosti již nepobíráte, ale na dávky životního minima ve výši závratných 3.000,- Kč stále ještě nemáte nárok. Protože ale bydlíte s partnerkou / partnerem, manželkou / manželem nebo u rodičů ... tak ti Vás přeci mohou živit. A pokud náhodou mají o korunu víc, než je průměrný měsíční plat, tak nedosáhnete ani na příspěvek na bydlení. Pro jeho posouzení se totiž započítává nejen Váš příjem / podpora v nezaměstnanosti / sociální dávky za poslední čtvrtletí, ale i příjem všech členů dané domácnosti. A nedostanete NIC. VŮBEC NIC. Stát se o Vás už nepostará, nebo to jen „prostě neumíte“. Fakt netuším, ani po detailním prostudování všech těch předpisů a formulářů, jak můžou celé rodiny dlouhodobě žít jen ze sociálních dávek...

Pokud je Vám statut nezaměstnaného proti mysli a na Úřad práce byste nešli, ani kdybyste měli tzv. chcípnout hladem - je tu možnost vzít (alespoň dočasně) špatně placenou či podřadnou práci. Lepší něco, než nic.

Ale opět platí, že takovou práci musíte nejdřív sehnat. Na každém rohu sice vidíte inzeráty typu ... přijmeme pokladní nebo skladového manipulanta do supermarketu. Zkusili jste ale někdy na takovou nabídku reagovat? Já ano. Opět mi napsali že děkují, ale že jsem pro ně překvalifikovaný. Asi bych jim viděl pod prsty... Nebo utekl hned, jakmile bych dostal lepší nabídku (přiznávám, že na tom ale něco pravdy bude). Podívejme se na tuto možnost trochu blíž. Problém s životopisem je úplně stejný. Zkuste si tam napsat, že jste pracoval(a) jako skladový manipulant nebo pokladní v supermarketu, případně, že jste dělal hamburgery v prodejně rychlého občerstvení. Zase na Vás budou koukat jako na marťana a na slušnou práci v budoucnu můžete rovnou zapomenout. Ale vy práci potřebujete teď. „Za každou cenu“. Úklidové práce za minimální mzdu asi neseženete - na ty už mají téměř výhradní monopol naši spoluobčané ze zemí bývalého SSSR. Pak ta práce v supermarketu jako skladový manipulant za 11 tisíc hrubého, nebo jako pokladní za 12.500,- hrubého (což je 10.500,- čistého!) ... ale ani těchto míst není neomezený počet. A jezdit kvůli takové práci třeba přes celé město se vám jednoduše nevyplatí. A tak můžete skončit třeba v rychlém občerstvení, kde si jako řadový pracovník nevyděláte víc než 13 tisíc brutto. Práce na směny, o víkendech, svátky - nesvátky. Navíc si zkuste v letním horku stát osm hodin třeba u rozpálených fritéz, nebo v lisovně odpadu... po návratu domů budete rádi, že žijete, natož si ještě hledat nějakou jinou práci. Vím o čem mluvím, jako student jsem si před lety takhle přivydělával. Za tyhle peníze to dlouhodobě taky neutáhnete a rezervy? Ty již došly. Všechno, co jste mohli, jste již prodali... a dokonce už možná máte i nějaké dluhy. O nějaké společenské prestiži taky nemůže být řeč. Prostě velmi motivační prostředí pro práci a pro život!!

Existuje samozřejmě i třetí možnost, kterou jsem zvolil já, ale která není pro každého. Začít podnikat. Abyste se vůbec uživili, musíte mít nejdřív ten správný nápad a pak ještě sehnat zakázky... ale o tom jsem již psal minule. No, je to asi stejně tak lehké, jako sehnat práci. A zase to chce mít nějakou finanční rezervu „na život“, alespoň do začátku.

Dnes je 1. květen, Svátek práce. A tak, pokud práci máte (i když s ní zrovna nejste dvakrát spokojeni), važte si jí a slavte, seč můžete! A pokud práci hledáte, přeji Vám pevné nervy a abyste se už brzy dočkali. Jednou to přeci vyjít musí!

Mějte se, jak si zasloužíte. A když už není líp, tak alespoň ať není hůř...

Autor: Radek Šoltys | karma: 25.27 | přečteno: 1131 ×
Poslední články autora