Jak (ne)naletět autobazarům

... aneb jak jsem nechtěl do Áček a přesto tam skončil. O autobazarech a jejich nekalých praktikách toho bylo napsáno už víc než dost. Ale prý jsou to všechno určitě jen pomluvy! A za poslední roky se toho taky hodně změnilo!! Tak abych byl objektivní, udělal jsem si vlastní průzkum bojem a předávám svoji zkušenost dál.

ilustrační fotointernet

 Dostal jsem se do situace, že musím prodat auto. Kvůli penězům a optimálně co nejdříve. Inzeráty příliš nezabírají a tak musím do autobazaru. Jenže kam, abych moc nenaletěl? No, ono je to skoro jedno, ale určitě ne do Áček, Esa nebo ke Štěpánkovi. Na internetu jsem našel stránky kupujeme-auta.cz (provozuje Car Trade Finance). Prý vám tam předem nezávazně spočítají cenu on-line. V jejich podání to znamená, že do systému nacvakáte veškeré informace o stavu a výbavě vozu. A když dojdete na konec... ejhle. Aby Vám vůbec nějaká cena vylezla, musíte ještě přidat kompletní kontaktní údaje. To mi už moc nezávazné nepřijde. A přiznávám, že mi to ani dvakrát nešmakovalo. Ale co, peníze potřebuju a tak jsem pokračoval. Chvíle napětí... a ze stroje vylezla nesmyslná nabídka mezi 160 – 170 (tisíci korunami). Jasný nesmysl. Podotýkám, že jsem realista a na inzerát nabízím auto za 105. I když vím, že o dva roky starší auta stejného typu a vybavení se prodávají tak za 120. Podvodníci, pomyslel jsem si a na nabídku dále nereagoval.

 Uběhlo 48 hodin. Kontaktovali mne sami. Chtěli, abych jim zopakoval všechny informace o vozidle. Proboha proč, když jsem to už vyplnil do jejich systému? ... a jak mi sám operátor ještě potvrdil, volá mi právě na základě mojí registrace. Že prý spolupracují s několika partnery (vyjmenoval tři, absolutně neznámé a jejich jména byla asi tak věrohodná, jako by si je právě vymyslel). A kolik prý že za to auto chci peněz? Jasný testování ... zjišťují, zda má člověk vůbec představu o reálné hodnotě, nebo jestli je úplně mimo. Nedal jsem si to líbit a přešel do protiofenzívy. „Ale proto jsem přeci na Váš server přišel, abyste mi cenu nabídli Vy!“ Následovalo pár vteřin trapného ticha a poté mi sdělil, že se na chvíli odmlčí a nabídku ověří. Trvalo to přesně 3 a půl minuty, během kterých jsem poslouchal nudnou hudbu. A hle, už má pro mne zájemce! A že za to auto můžu dostat celých (!) 120 až 125 tisíc!! Docela sešup z původní nabídky na serveru, ale byl jsem zvědav co přijde dál. S vozem ať zajedu... a teď se podržte ... do Áček!!! Pokud je všechno tak jak jsem popsal, že prý uzavřeme obchod. Zřejmě platí - podle sebe soudím tebe. No jasně, budu mu kecat... Potřebuju přeci prodat. A jen co auto prohlídne technik a napojí ho na computer, určitě by na to nepřišel. (Teď mě vlastně zpětně napadá, jak může pracovník jedné firmy přislíbit uzavření obchodu za jinou společnost, se kterou nemá nic společného??? To jen tak na okraj). S bohorovným klidem mi ještě nabízí, že „to zahrnou do toho protiúčtu“; ať sebou vezmu „tu druhou sadu pneumatik“ a bla bla bla... Vůbec ho nezajímalo, že o protiúčet nestojím (chci peníze na dřevo) a jestli vůbec druhou sadu pneu nabízím. No, co Vám budu povídat, vypečená taškařice...

 Milej pane, kdybych chtěl prodávat do Áček, tak tam zajedu rovnou. Na to vás opravdu nepotřebuju. A pokud vím, na začátku jste zmiňoval jiné firmy a Áčka mezi nimi rozhodně nebyla. To bych Vám ten telefon položil rovnou!! 

 Abych jen dokreslil tragikomičnost situace, do těch Áček jsem odpoledne nakonec opravdu zajel a auto jim nabídl. Nejdřív ze všeho mě nechali dvacet minut „uzrát“ čekáním. Technici si přitom vesele pokuřovali přede dveřmi. Když jsem se dostal na řadu, deset minut koukali do papírů, následně auto obešli a absolvoval jsem s nimi i povinnou zkušební jízdu. Jasně, že na mě zkoušeli ty jejich klasické triky. Tady Vám něco klepe... (v přihrádce byl zapomenutý zapalovač, o velikonocích jsem zapaloval svíčku na hřbitově). Tady to máte odřený... (sotva viditelný šrám. Navíc, auto má něco najeto a jde o běžné provozní opotřebení). To víte, budou se muset udělat nový rozvody, ty taky budou něco stát... (jasně, ale až za hodně !! dlouho, tyhle mají najety celých 10.000 km. Ale to by musel alespoň otevřít servisní knížku, aby se tohle dozvěděl). Autobaterie, ta je téměř na odpis... (Určitě, novou jsem koupil letos v únoru). A ty brzdy? No nic moc, ty už taky něco pamatujou... (tak to vám povím naprosto přesně. Celý jeden týden a tři sta kilometrů, protože jsem je nechal kompletně vyměnit – kotouče i destičky, vpředu i vzadu). To si chudák zase jednou naběhl. Až by mi ho mohlo být líto. Tedy jen do doby, než jsem se měl dozvědět nabízenou cenu. Ještě dalších 10 minut čekání a „dušení ve vlastní šťávě“. No a výsledek? Za 70... a to buďte rád!!

 Co jsem si o technikovi a jeho zaměstnavateli pomyslel, to tady ani psát nebudu. Nemám problém s neslušnými výrazy, ale tohle by bylo něco HODNĚ sprostého. Hlavně, že se všude prezentují jako že „My nic! My jsme profíci. Ti hodní. To ostatní jsou ti zlí“. Peníze sice nutně potřebuju, ale takhle okatě se okrádat nenechám. A VOLA ze mě nikdo dělat nebude! 

Mějte se, jak si zasloužíte. A když už není líp, tak alespoň ať není hůř...