- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
internet
Zkuste se nad tím zamyslet spolu se mnou. Tak třeba... při příležitosti narozenin, svátků a jubileí našim blízkým přejeme “hlavně to zdraví!” Odpověď se tedy zdá být nasnadě. Člověk je na dně, když není zdravý. Jenže... to není tak jednoduché. Teď se provokativně zeptám - k čemu vlastně je „být zdravý“, když člověk není šťastný? Když nemá ze života potěšení? A tak bychom mohli pokračovat dál a dál.
Co když člověk...
... nemá nebo ztratil životní cíl?
... nemá žádné sny a plány?
... nemá přátele?
... přijde o kariéru a nakonec i o práci?
... musel už prodat veškerý svůj majetek?
... nemá žádné peníze?
... má dluhy?
... přijde o vlastní bydlení?
... udělá chybu a společnost jej morálně odsoudí?
... přijde o svoji hrdost?
... už ztratil naději, že se to někdy zlepší?
Takových otázek bychom mohli položit ještě desítky, možná stovky. Záměrně z této úvahy vynechávám duchovní rozměr, protože to by bylo na samostatnou kapitolu a konce bychom se zřejmě nedobrali. A tak už jen jednu otázku. Když člověk ztratil všechno z výše uvedeného... tehdy už je na dně?
Já osobně zřejmě stále na dně nejsem. Nevzdávám se a bojuji. Zatím pořád se mi ještě líbí, jak ráno zpívají ptáci; potěší a nabíjí mne podvečerní vlahý vánek; ještě stále se dokážu zastavit a pokochat se krásou horské bystřiny... i když to moje problémy nevyřeší, na chleba nevydělá a nájem za mne nezaplatí. Vždycky přeci může být hůř. A nebo spíš, může být ještě hůř? Tak či tak, „být na dně“ má jednu nespornou výhodu. Ode dna se dá odrazit a od té chvíle může být už jenom líp. Kéž bych už tedy byl alespoň na dně...
Mějte se, jak si zasloužíte. A když už není líp, tak alespoň ať není hůř...
Další články autora |
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!