…aneb malé zamyšlení nad tím, co všechno o nás někdo může vědět. A my si to necháme líbit.
“Hlaváčku, tady není něco v pořádku… nevíte, co to je? Koberec! Ukradli nám koberec!! No je tohle možný??” praví rozhořčeně inspektor Trachta po návratu do své kanceláře na Policejním komisařství.
“No jo, pane inspektore, já jsem Vám to zapomněl říct. Inspektor Klečka dostal novou kancelář a líbil se mu Váš koberec” … sděluje mu opatrně praktikant Hlaváček.
“Líbil se mu můj koberec… a co můj stůl? Můj stůl se mu nelíbí? … táže se Trachta.
“Neříkal, pane inspektore” odpovídá Hlaváček“.
A co můj klobouk, moje boty?. Nechce si vzít i moje boty???”
...
Tahle slavná scéna z české detektivní retro-komedie Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka se mi vybavila po přečtení informace, že Centrální registr účtů se pomalu, ale jistě stává realitou. A souvislost? Celkem jednoduchá. Centrálním registrem to začíná, prolomením bankovního tajemství to pokračuje…. a sociálním inženýrstvím to možná (ne)končí. Ne, opravdu nejsem paranoidní, ani nežiju ve sci-fi filmu. Na to stačí selský rozum, dát si dvě a dvě dohromady. No, jen se zkuste trochu zamyslet nad tím, co všechno je již dnes možné z vašeho bankovního účtu zjistit?
Jako by nestačilo, co všechno na sebe my sami „práskneme“ na sociálních sítích a co dalšího si lze „vygooglit“. Nebo jaké informace o nás státní aparát, ve svých jednotlivých databázích, již shromažďuje. K tomu připočtěte kamery doslova na každém kroku – na ulicích, v administrativních budovách, na dálnicích a v blízké budoucnosti i v tramvajích, v metru, ve vlacích. Jen čekám, kdy si ty kamery budeme muset povinně nainstalovat i domů pod záminkou 'kdyby se nám třeba udělalo špatně'; či na toaletu, kde by Evropská Unie mohla účinně kontrolovat, kolika že litry vody splachujeme záchod a kolik dílků toaletního papíru potřebujeme na utření si pr.... (no právě těch míst, kam slunce nesvítí a kam kamera dosud nemohla). O případných legálních či nelegálních odposleších, únicích z aktivních spisů u Policie (která by nám přitom měla pomáhat a chránit) a sledování elektronické komunikace raději snad ani nemluvě. No a do toho všeho představitelé Ministerstva financí teď touží po další nové hračce. Potřebují totiž nutně mít přehled, kolika bankovními účty každý z nás disponuje a u kterých bank jsou vedeny. Zůstatek je prý – alespoň zatím - nezajímá. Ale znáte to, s jídlem roste chuť a od těchto ‘základních dat‘ je už jen krůček malý k tomu vědět víc. Mnohem víc. A získávat s pravidelnou aktualizací další a další informace o nás a našem (nejen nákupním) chování.
Při každém pohybu na vašem účtu, výběru hotovosti z bankomatu, platbě kartou v obchodě nebo přes internet se totiž kromě částky zaznamenává i celá řada dalších informací. No, jen se zamyslete a podívejte na Váš výpis z účtu, nebo do internetového bankovnictví, co všechno lze velmi jednoduše vyčíst. Například to, ...
- kdo Vás zaměstnává, kdy Vám posílá výplatu a kolik Vám platí
- jestli jste nezaměstnaný, zda a v jaké výši pobíráte podporu v nezaměstnanosti (či jiné sociální dávky)
- jaké máte pravidelné výdaje (na bydlení, služby,...)
- zda své exmanželce / exmanželovi platíte alimenty, kolik a zda je posíláte včas
- co a kde jste jsi zrovna koupil (pravda, nezjistíte sice jestli to byl nový mobil nebo pračka. Ale to, že to bylo třeba v Electro Worldu již ano ... a tam si asi pro ponožky nechodíte :-D)
- jakou máte platební morálku (zda platíte pravidelně a v / před / po termínu splatnosti)
- jaké platební nástroje využíváte a jak často (zda platíte prostřednictvím SIPO, bankovním převodem, kartou, kolikrát vybíráte z bankomatu, jaké máte trvalé příkazy,...)
- zda čerpáte nějaký úvěr nebo zda máte hypotéku
- kde se zrovna pohybujete (doma či na dovolené)
- jak často jezdíte do zahraničí a kam
- které bankomaty využíváte opakovaně (tzn. kde se, více či méně pravidelně, v měsíci vyskytujete)
- tarif kterého operátora využíváte a kolik mu za jeho služby platíte
- zda pravidelně přispíváte na charitu a které organizace finančně podporujete
... a tak dále, a tak dále.
Takové informace jsou samozřejmě velmi snadno zneužitelné. A nemusí jít nutně jen o stát a jeho tajné služby. Má to i svůj název – sociální inženýrství, což je způsob manipulace za účelem provedení určité akce, nebo získání určité informace. Ať již bude mít Centrální registr zabezpečení jakékoliv, proniknout do něj bude jen otázkou motivace, času a peněz. Zájemců o tyto informace bude jistě více než dost. Každý druhý týden přeci čteme, jak někdo získal přístup k našim internetovým účtům, číslům kreditních karet, heslům do mailu, atp. ... tak proč ne právě do Centrálního registru, ve kterém budou informace hezky pěkně pohromadě a na jednom místě?
Inspektorem Trachtou jsem začal a dovolím si ho parafrázovat i na závěr. “Chtějí vědět kolik a kde máme bankovních účtů... co budou chtít vědět příště, jakou máte velikost boty?? Kolik párů ponožek jste si koupili?? A proč ne co a kde jste právě obědvali? Nebo kolik máte na obličeji pih???
Mějte se, jak si zasloužíte. A když už není líp, tak alespoň ať není hůř...
