Po bitvě je každý generál… jasně. A hokeji rozumí v téhle zemi taky úplně každý. To jsou nejčastější argumenty těch, kterým kritika nejde pod vousy. Ale na to, abych viděl základní chyby, nemusím být ani trenér ani profi hokejista, komentátor ani činovník hokejového svazu. Nejde o hloubkovou analýzu. Říkám prostě a svobodně, co si myslím a jaké mám pocity. A říkám to už dlouho a nejen v průběhu právě skončeného hokejového mistrovství.
ilustrační fotointernet
Co bylo blbě, viděno očima diváka? Bylo toho hodně. A nemá cenu brečet nad rozlitým mlékem, že jsme měli smůlu a “že to tam prostě nepadalo”. Ze všeho nejvíc chyběl skutečný týmový duch. Pár 'primadon' si jezdilo samostatně na branku soupeře a občas si i přihráli. Ne příliš často se dokonce i trefili. Ale kvalitní a chytrou přihrávku v útočném pásmu (třeba křížem), tu aby pohledal. Po každém zápase experti a televizní komentátoři upozorňovali na zbytečná vyloučení a jaké nám hra v oslabení působí problémy. Ale hráči to zřejmě neslyšeli. No experti… to by bylo taky téma na samostaný článek. Kromě obvyklého výkonu Martina Hostáka, byli ti ostatní poměrně slabí. Zejména Marek "papoušek" Sýkora, který nezformuloval vlastní myšlenku a tak jen opakoval názory ostatních, byl pro mne vysloveně zklamáním. Ale zpátky ke hře. Příliš dlouho držený puk na holi. Zbytečná nahození tam, kde nikdo z našich hráčů nebyl. A tak bych mohl pokračovat.
Kde je ten opravdový český hokej…. s nápadem, a třeba i nějakou tou kulišárnou? Ťuk, ťuk, střela. A co pořádný “zámek” při přesilovkách - kterým nás nejednou “vyškolila” sborná CCCP. Kampak odešly naše samostatné nájezdy, ze kterých mívali soupeři vítr? Ale především. Kam se ztratilo to opravdové hokejové srdce a nadšení pro hru? Nadšení, které bylo patrné na tvářích hokejových pionýrů, “pánů hráčů" - jako byli Holík, Holeček, Nedomanský, Augusta, Golonka, Hlinka, Králík a celá řada dalších. Zřejmě cestou z kabiny na led? Vyprchalo s časem, nebo že by bylo vyměněno za moderní masky a chrániče?? Tím neříkám, že všechno staré je dobré. Čas běží a hokej se samozřejmě vyvíjí. Ale odvaha, nadšení a hokejové srdce by v hráčích prostě zůstat mělo. O tom, že tohle všechno současní reprezentanti mají, mne jednoduše přesvědčit nedokázali.
S předvedenou hrou je čtvrté místo ještě nadstandardním výsledkem. Kdo čekal medaili, tak byl hodně velký optimista. Změna trenéra před časem byla jistě potřebným začátkem a ne všechno jde změnit hned, nebo za pár týdnů. A ne vždy se všechno povede napoprvé. Teď je ale ten správný čas začít zase budovat tým. Úplně od začátku. Český národní hokejový tým. Do mistrovství v Praze a v Ostravě na to máme 11 měsíců…
Mějte se jak si zasloužíte. A když už není líp, tak alespoň ať není hůř...
